Při spuštění vznětového motoru je kvůli nízké venkovní teplotě obtížné spustit cyklus motoru v závislosti na procesu sání vzduchu, komprese, výbuchu a výfuku. V této době je zapotřebí přídavné vytápění. Toto zařízení je instalováno v předehřívací komoře nad válcem motoru, pod vstřikovačem paliva. Když je nafta nastříkána a atomizována, projde žhavicí svíčkou a zahřeje se. Když jsou olej a plyn stlačeny, je snadné explodovat, spustit cyklus motoru a dosáhnout normální práce cyklu motoru. Žhavicí svíčky jsou obvykle instalovány v motorech, které používají vířivou nebo předkomorovou spalovací komoru k předehřívání vzduchu ve spalovací komoře při startu. Jeden konec spirálového odporového drátu je přivařen k základnímu šroubu a druhý konec je přivařen ke spodní části objímky topné oceli vyrobené z nerezové oceli odolné vůči vysokým teplotám. Ocelová objímka je vybavena výplní z oxidu hlinitého s určitou izolační funkcí, dobrou tepelnou vodivostí a odolností proti vysokým teplotám.
Základní šrouby žhavicích svíček jsou zapojeny paralelně s dráty a připojeny k baterii. V raných letech startování motoru byl k zapnutí žhavicí svíčky použit speciální spínač a horké ocelové pouzdro brzy zvýšilo teplotu vzduchu ve válci a poté zvýšilo teplotu vzduchu na konci kontrakce, takže nafta vstříknutá do válce byla krátce zapálena. Podle doby zahřívání žhavicí svíčky ji můžeme rozdělit na pomalé a rychlé žhavicí svíčky. Podle materiálů jej lze rozdělit na kovové žhavicí svíčky a keramické žhavicí svíčky.
